dnes je 29.3.2024

Input:

Poměrná část dovolené na zotavenou

22.5.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 9 minut

2.5.6
Poměrná část dovolené na zotavenou

Mgr. Jan Vácha

Dotaz

Zaměstnanec k nám nastoupil dne 17. 4. 2015. Nyní řeším jeho nárok na dovolenou, respektive poměrnou část v r. 2015. Potřebuji poradit, jestli zaměstnanec novému zaměstnavateli musí doložit, kolik dovolené vyčerpal od 1. 1. 2015 u svého předešlého zaměstnavatele, nebo má tento zaměstnanec automaticky nárok na poměrnou část bez ohledu na to, kolik dovolené již vyčerpal u předešlého zaměstnavatele?

Další komplikací pak je, že tento zaměstnanec měl u předešlého zaměstnavatele nárok na dovolenou 20 dní za kalendářní rok 2015 a u nás, protože jsme státní správa, máme nárok na dovolenou 25 dní. Potřebuji zjistit, zda tato skutečnost nějak ovlivňuje výpočet poměrného nároku na dovolenou.

Nebo lze jednoduše vypočítat dovolenou tímto způsobem: nástup 17. 4. 2015, nárok na dovolenou za měsíce květen až prosinec r. 2015 činí 16,66 dne (nárok na dovolenou roční je 25 dní, na měsíc tedy 2,083 dne). Měsíc duben bychom potom vypočítali takto: 2,083:30 (počet dní v měsíci dubnu) tj. 0,06943, což vynásobíme počtem zbývajících dnů v měsíci dubnu, které u nás tento zaměstnanec odpracoval. Tedy 14 dnů, tj. 0,97206 dne, zaokrouhleně 1 den. Má pak tento zaměstnanec celkově nárok na dovolenou, resp. poměrnou část v tomto roce 18 dní ?

Dále Vás žádám o radu, jak postupovat při výpočtu dovolené, pokud pracovní poměr u předešlého zaměstnavatele bezprostředně na nový pracovní poměr nenavazuje. Například, zaměstnanec dal u starého zaměstnavatele výpověď dne 4. 4. 2015 a u nás nastoupil až sedmnáctého dne téhož měsíce. Znamená to tedy, že zaměstnanec za měsíc duben nebude mít žádný nárok na dovolenou za tento měsíc? A jak by tomu bylo třeba pokud by ukončil pracovní poměr u jiného zaměstnavatele k 1. 2. 2015 a u nás by nastoupil až 17. 4. 2015.

Závěrem bych jen řekl, že potřebuji vypočítat nárok na poměrnou část dovolené v r. 2015 bez ohledu na pravidlo šedesáti odpracovaných dnů (popř. 2x21 dnů).

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

  • § 212 ZP

  • § 214 ZP

  • § 216 odst. 2 ZP

  • § 221 ZP

  • § 223 ZP

  • § 348 ZP

Odpověď

Problematiku dovolené a způsob jejího výpočtu upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP") zejména ve své části deváté. Pro správné určení nároku na dovolenou lze doporučit postup podle níže uvedených pravidel.

Jediný případ, který právně ošetřuje možnost přihlédnutí nového zaměstnavatele k nároku na (nevyčerpanou) dovolenou zaměstnance u jeho původního zaměstnavatele, je obsažen v ustanovení § 221 ZP. Na základě tohoto ustanovení může zaměstnanec požádat v případě změny zaměstnání, aby mu nový zaměstnavatel poskytl dovolenou nebo její část, na kterou mu vzniklo právo u dosavadního zaměstnavatele. Jde o právo zaměstnance požádat dosavadního zaměstnavatele, nikoli však povinnost tohoto zaměstnavatele žádosti vyhovět. Účelem ustanovení je umožnit zaměstnanci, aby mohl i v případě změny zaměstnání v průběhu kalendářního roku čerpat dovolenou buď vcelku, nebo v termínu, který mu více vyhovuje. Ustanovení však nezajišťuje zaměstnanci čerpání dovolené v jím zvoleném termínu, protože i za této situace má zaměstnavatel povinnost určit čerpání dovolené podle pravidel upravených v § 217 ZPPřevod dovolené k novému zaměstnavateli je možný pouze po dohodě obou zúčastněných zaměstnavatelů, ani jeden z nich není povinen nejen dohodu sjednat, ale ani o ní vyjednávat. Zákon připouští převod dovolené pouze k novému zaměstnavateli z celkem logických důvodů, protože při opačném postupu vždy existuje možnost, že zaměstnanci právo na dovolenou u nového zaměstnavatele pro nesplnění podmínek nevznikne. I přesto není důvod omezovat původního a nového zaměstnavatele, pokud by chtěli ohledně převodu poskytování dovolené sjednat i odchylný postup.

Podmínkami poskytnutí dovolené či její části novým zaměstnavatelem, které musí být splněny kumulativně, tedy jsou:

a) zaměstnanec změní zaměstnání v průběhu kalendářního roku; změnou se rozumí skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a  bezprostředně navazující vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele. Za bezprostřední navázání se též považuje, pokud na skončení předchozího pracovního poměru navazují dny pracovního klidu a na ně vznik nového pracovního poměru.

b) zaměstnanec musí podat žádost svému dosavadnímu zaměstnavateli, a to nejpozději před skončením pracovního poměru;

c) zúčastnění zaměstnavatelé se dohodnou na výši úhrady náhrady mzdy nebo platu za dovolenou (její část), na kterou mu u nového zaměstnavatele právo nevzniklo.

Nedohodnou-li se zúčastnění zaměstnavatelé, případně ani nebudou mít zájem jednat, nelze dovolenou k novému zaměstnavateli převést. Za nevyčerpanou dovolenou je povinen dosavadní zaměstnavatel zaměstnanci při skončení pracovního poměru poskytnout náhradu mzdy nebo platu. V praxi tato varianta jednoznačně převažuje a bude z ní v dalším výkladu vycházeno.

K pracovněprávním nárokům týkajícím se dovolené u předcházejícího zaměstnavatele tedy nový zaměstnavatel ve většině případů nepřihlíží a při posuzování nároku nového zaměstnance na dovolenou postupuje následovně. Nejdříve zjistí, zda zaměstnanci vznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část (§ 211 písm. a) ZP). Tato dovolená se vždy vztahuje k období kalendářního roku, tedy vychází se z období od 1. 1. do 31. 12. příslušného kalendářního roku. Pokud jde o zaměstnance, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší mu dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku (§ 212 ZP). Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají (§ 212 odst. 1 ZP). Za výkon práce se pro účely odpracování 60 dnů jako podmínky vzniku práva na dovolenou považuje nejenom doba faktického konání prací, ale také doby uvedené v § 348 ZP§ 216 odst. 2 ZP.

Trvá-li pracovní poměr nepřetržitě po celý kalendářní rok a zaměstnanec v něm práci konal aspoň po dobu 60 dnů, a to včetně zápočtu dob, které se jako výkon práce posuzují, vznikne mu právo na celou dovolenou za konkrétní kalendářní rok. V úvahu přichází pouze případné krácení takto vzniklého práva, nepracoval-li zaměstnanec v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro

Nahrávám...
Nahrávám...