dnes je 30.6.2022

Input:

Právo na dovolenou při kratší pracovní době

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.5.19
Právo na dovolenou při kratší pracovní době

JUDr. Vladimír Treybal

Dotaz

Rádi bychom se zeptali, jak postupovat při stanovení nároku na dovolenou u zaměstnanců s kratší pracovní dobou. Tato situace je u nás, zejména po návratu zaměstnankyň z mateřské dovolené, častá.

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

  • § 79 ZP

  • § 212 odst. 1 ZP

  • § 213 odst. 1 ZP

  • § 216 odst. 3 ZP

  • § 223 ZP

Odpověď

Případy, kdy zaměstnanec nebo častěji zaměstnankyně požádá zaměstnavatele o kratší pracovní dobu, jsou časté. Přitom způsob realizace kratší pracovní doby může mít různé podoby: kratší pracovní směna v jednotlivých pracovních dnech, nebo rozvržení pracovní doby jen na některé dny v týdnu. V každém případě však platí, že zaměstnanci přísluší mzda odpovídající dohodnuté pracovní době, tedy v případě odměňování měsíční mzdou (platem) poměrná část měsíční mzdy, při odměňování hodinovou mzdou mzda za odpracované hodiny.

Poznámka: kratší pracovní dobu nelze zaměňovat se zkrácenou pracovní dobou, kterou stanoví zaměstnavatel vnitřním předpisem nebo dohodne v kolektivní smlouvě pod hranicí limitů v zákoníku práce (§ 79 ZP) bez krácení mzdy.

V souvislosti s kratší pracovní dobou však zaměstnavatelé mnohdy chybují v tom, že se domnívají, že tato kratší doba znamená i kratší dovolenou, tedy např. pracuje-li zaměstnanec na poloviční pracovní úvazek, má právo jen poloviční dovolenou. To je však názor mylný, protože zákoník práce stanoví, že se u zaměstnance, který je zaměstnán po sjednanou kratší pracovní dobu (např. 4 dny v týdnu), posuzuje plnění podmínky 60 odpracovaných dnů, jako by pracoval v týdnu 5 dnů (§ 216 odst. 3 ZP). Zaměstnanec tedy nemusí pracovat všechny pracovní dny v týdnu, ale jen ty dny, na které má rozvrženy směny, a pokud je odpracuje všechny, rozhoduje nikoli počet odpracovaných dnů, ale počet týdnů – po odpracování 12 týdnů mu vzniká právo na dovolenou za kalendářní rok v celé výměře (§ 212 odst. 1 ZP, tedy zpravidla 4 týdny). Podle uvedeného ustanovení se totiž posuzuje, jako by odpracoval 60 dnů. Pokud by zaměstnavatel krátil výměru dovolené z důvodu nepostačujícího počtu odpracovaných dnů, je to nesprávné, porušil by zákon a zaměstnanec by mohl své právo uplatňovat i žalobou u soudu. Kromě toho porušení zákona je důvodem k udělení pokuty inspekcí práce při případné kontrole, která může být uskutečněna i na základě stížnosti zaměstnance. Takovým postupem by totiž byl zaměstnanec nespravedlivě postižen dvakrát za to, že má sjednánu kratší pracovní dobu, jednak nižším výdělkem (což se projeví i ve výši náhrady mzdy za dovolenou), jednak nižší výměrou dovolené.

Stejná zásada pro posuzování vzniku práva na dovolenou platí při určování poměrné části dovolené, kdy zaměstnancův pracovní poměr netrval po celý kalendářní rok. To znamená, že pro určení poměrné části dovolené je opět rozhodující počet odpracovaných týdnů a v nich stanovených směn, nikoli počet odpracovaných dnů Tak např. při zmíněných čtyřech dnech práce v týdnu zaměstnanec sice ve skutečnosti neodpracuje za 12 týdnů 60 dnů, jen 48, ale podle citovaného ustanovení ZP se mu 60 dnů započítá. Zdůrazňuji, že to platí výhradně pro posuzování vzniku práva na dovolenou a nemá to žádný vliv na poskytování náhrady mzdy.

Příklad č. 1

Zaměstnankyně s kratší pracovní dobou, která má stanoveny čtyři směny týdně (od pondělí do čtvrtka) po osmi hodinách, ukončí pracovní poměr ke dni 31. března. Pokud odpracuje od 1. ledna do konce března všechny stanovené směny, počítají se jí pro určení práva na dovolenou nikoli jen skutečně odpracované dny, tedy za čtvrtletí (13 týdnů) 52, ale 5 pracovních dnů v týdnu, tj. 65 dnů, takže jí vznikne právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, při běžné čtyřtýdenní výměře tedy na jeden týden. Pokud by se nesprávně počítaly jen odpracované dny (52), měla by právo pouze na dovolenou za odpracované dny, čímž by byla poškozena. Podotýkám, že počet pracovních hodin stanovených na směnu nehraje v tomto případě žádnou roli, stejně by se postupovalo, kdyby měla určeno 6 nebo 4 hodiny, rozhodující je odpracování všech stanovených směn. Počet pracovních hodin se pak projeví ve výši výdělku a tím i ve výši náhrady mzdy za dovolenou.

Právo na dovolenou, tj. její výměru, uvádí zákonik práce zásadně v týdnech (§ 213 odst. 1); přitom týdnem se rozumí sedm dní po sobě jdoucích (§

Nahrávám...
Nahrávám...