Můj dotaz se týká nároku na dovolenou v r. 2015 u naší zaměstnankyně v uvedeném případě:
-
18. 8. 2014 - 1. 3. 2015 čerpání mateřské dovolené
-
2. 3. - 3. 4. 2015 čerpání dovolené v návaznosti na mateřskou dovolenou (25 dnů)
-
4. 4. - 31. 8. 2015 čerpání rodičovské dovolené
-
od 1. 9. 2015 nástup do práce v tomtéž PPV a současně změna rozvržení pracovní doby z 5 na 2 dny v týdnu (úterý a pátek).
Nástupem do práce od 1. 9. a při současné změně rozvržení pracovní doby došlo ve mzdovém programu k úpravě nároku na dovolenou z 25 na 20 dnů, a tedy k přečerpání dovolené. Jedná se opravdu o přečerpanou dovolenou a jsme povinni zaměstnankyni náhradu za tuto dovolenou srazit?
Podotýkám, že v době, kdy si o čerpání dovolené v návaznosti na mateřskou dovolenou požádala, nepředpokládali jsme, že dojde k ukončení rodičovské dovolené a nástupu do práce ještě v r. 2015 a navíc ke změně rozvržení pracovní doby. Je spravedlivé, abychom jí srazili již vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, na niž ztratila nárok z důvodu změny rozvržení pracovní doby?
Právní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 212 ZP
-
§ 213 odst. 5 ZP
-
§ 217 odst. 2 ZP
Odpověď
Při řešení Vámi poptávané otázky je nutné podotknout, že zákonná úprava obsažená v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), je poměrně strohá, když v ustanovení § 213 odst. 5 ZP říká, že dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby. Tento poměrně nejasný a těžko interpretovatelný paragraf je nutné vykládat ve smyslu nedávné judikatury Soudního dvora Evropské unie, neboť při výkladu vnitrostátních právních předpisů platí, že musí být použita jejich tzv. eurokonformní interpretace.
Ve světle aktuálního rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 415/12 v řízení Bianca Brandes proti Land Niedersachsen, Soudní dvůr Evropské unie mimo jiné vyslovil názor, že vnitrostátní právní úprava nemůže v rámci podmínek pro uplatnění nároku na dovolenou za kalendářní rok stanovit částečnou ztrátu nároku na dovolenou, který byl nabyt během referenčního období, kdy zaměstnanec pracoval na plný úvazek. Je přesto nutno připomenout, že tento závěr platí, jestliže pracovník skutečně neměl možnost v rámci referenčního období uvedený nárok využít. Relevantní unijní právo, a zejména ustanovení 4 bod 2 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, musí být vykládáno tak, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, podle něhož se při změně pracovního úvazku pracovníka upraví ještě nevyčerpaná dovolená tím způsobem, že se pracovníkovi, který přechází z plného pracovního úvazku na…
