Dotaz
Jak se z pohledu zdravotního pojištění postupuje v případě zúčtování odstupného? Do jaké míry vychází zdravotní pojištění z právní úpravy stanovené zákoníkem práce? Lze se se zaměstnancem domluvit i na tom, že by bylo odstupné vypláceno ve splátkách? Jak se posuzuje plnění z titulu konkurenční doložky, taktéž související s ukončením zaměstnání?
Právní předpisy
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 5 písm. a) ZVZP
-
§ 5 písm. c) ZVZP
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 52 písm. a) – e) ZP
-
§ 56 odst. 1 písm. b) ZP
-
§ 67 ZP
-
§ 310 ZP
Odpověď
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) – c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, náleží v přímé vazbě na dobu trvání pracovního poměru u zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně jedno-, dvoj- nebo trojnásobku průměrného výdělku. V tomto případě se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V uvedených případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci plnění podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 ZP. Kdyby zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci příjem, který by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného na zdravotní pojištění.
Z výše uvedeného vyplývá, že od 1. 1. 2015 se platí se pojistné z plnění ("odstupného") podle § 52 písmeno e) ZP, neplatilo se pouze v období březen – prosinec 2014 na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 90/2013 – 50 ze dne 26. 3. 2014 v situaci, kdy zaměstnavatel toto plnění nazval odstupným.
I v reakci právě na tento rozsudek byla k datu 1. 1. 2015 přijata legislativní úprava, podle které se dle § 3 odst. 2 písm. b) ZPZP nezahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů.
Splatnost odstupného
Splatnost odstupného je upravena v § 67 odst. 4 ZP. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
Varianty přípustné právní úpravou
Odstupné zaměstnavatel zpravidla vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Tato základní zásada znamená, že povinnost vyplatit odstupné v tomto termínu se týká celé výše nároku, který zaměstnanci jako odstupné náleží. Ustanovení § 67 odst. 4 ZP však umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na výplatě odstupného jiným způsobem, tedy v den skončení pracovního poměru, anebo v podstatě na jakémkoliv pozdějším termínu výplaty. Není proto vyloučeno, aby byla se zaměstnancem sjednána dohoda o tom, že odstupné mu bude vyplaceno v jakémkoli dohodnutém pozdějším termínu anebo že mu bude vypláceno postupně v jednotlivých termínech, které budou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně dohodnuty. Zákoník práce tím, že připouští možnost odchylného ujednání o termínu výplaty odstupného, de facto nevylučuje i jakoukoliv dohodu účastníků pracovního poměru o jeho postupném vyplácení po částech. Jinak také řečeno, pokud se smluvní strany dohodnou jinak a nedojde k porušení navazujících postupů, které by znamenaly výhody či nevýhody pro některou ze smluvních stran, pak se lze takto dohodnout.
Jestliže zaměstnanci vznikl nárok na odstupné podle některého z důvodů upravených v § 67 ZP, jedná se stále o odstupné a způsob výplaty této částky na právním charakteru odstupného nic nemění. Jedná se proto o zákonné odstupné i tehdy, je-li sjednán pozdější termín jeho splatnosti, anebo je-li dohodnuta výplata odstupného po částech. To znamená, že výplata odstupného vždy v každém jednotlivém termínu jeho výplaty podléhá odvodu zálohy na daň z příjmů. Odstupné, na které vznikl nárok podle § 67 ZP, byť je vypláceno po částech a v pozdějším termínu, se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní (a sociální) pojištění. Podstatnou okolností pro vyloučení takového odstupného z vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní a sociální pojištění není termín výplaty nebo způsob jeho výplaty, ale charakter tohoto plnění. Do vyměřovacího základu se však nezahrnuje pouze to odstupné, na které vznikl nárok na základě § 67 ZP.
Odstupné nad rámec daný zákonem
Odstupné, na které vznikl nárok podle § 52 písm. a) – d) ZP, je odstupným nárokovým, nepodléhajícím odvodům pojistného na zdravotní a sociální pojištění. Není přitom…
