Příspěvek na stravování z pohledu pracovněprávních předpisů

Mám otázku ohledně nároku na příspěvek na stravování, který je u nás realizován formou stravenek v případě, že zaměstnanec nemůže pracovat z důvodu překážek na straně zaměstnavatele § 208 ZP. Dále v naší kolektivní smlouvě máme ustanoveno, že nárok na stravné vzniká až po odpracování pro téhož zaměstnavatele v rozsahu nejméně 6 hodin. Má tedy tento zaměstnanec, který nemůže konat práci, ale ne z vlastní vůle, nárok na příspěvek či nikoli?

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

• § 208 ZP

• § 236 ZP

Vyhláška č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích

Vyhláška č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky

Odpověď

Zákoník práce "nárok" na stravenky neupravuje. V § 236 ZP stanoví pouze to, že zaměstnavatel je povinen zaměstnancům stravování umožnit, nikoliv však financovat. Pokud patříte mezi zaměstnavatele podnikatelského typu, je možné si v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu financování stravování upravit. Je potom věci konkrétní kolektivní smlouvy, jaké podmínky pro poskytování příspěvku na stravování stanoví a v jakých případech zaměstnavatel stravování financuje.

Pokud vyjdu z toho, co uvádíte, je-li podmínkou financování stravování výkon práce v rozsahu 6 hodin, právo na toto plnění zaměstnanec nemá, pokud tento počet hodin v kalendářním dni neodpracuje a to i pro překážky…